Termoúly

Věnovali jste se prosím již výzkumu metody boje s kleštíkem Varroa Destructor pomocí
zvýšené teploty? Nyní se tato metoda objevuje v podobě termosolárních úlů.

Když varroáza začala /1981/, byl jsem asistentem ing. Veselého a věnovali jsme mnoho úsilí právě vývoji termického ošetření.  Ukázalo se, že klíčový bod je to, že včelstvo je schopno velmi výkonně snižovat teplotu, zvláště na plodu. Myšlenka zničit roztoče teplem je dobrá. Horší, jak dosáhnout prohřátí. Zjistili jsme, že zahřívané včelstvo “do posledního dechu” drží vnitřní teplotu na 35 °C. Zkoušeli jsme 3000 W (dva spřažené vysoušeče vlasú), na kraji kapal vosk, uprostřed se teplota nezvýšila. Nepomohlo ani rozšíření uliček. Když shrnu všechny peripetie: zjistili jsme že, chceme-li ohřát včely, nesmějí sedět ani na plástech, ani na dřevu, ale jedině na kovovém pletivu. Nesmí se jim dovolit, aby spolupracovaly. To se dá dosáhnout tak, že se s nimi nepřetržitě pohybuje. Výsledkem těchto pokusů byla tepelná komora s otáčivým drátěným košem, do kterého se smetou všechny včely. Plásty se zavíčkovaným plodem zkoušel ohřívat prof. Wolf Engels na UNI v Tübingen. Plásty bez včel prohřát lze, ale na plod, to má také vedlejší účinky. Vylíhlé mladušky jsou ohřevem poznamenané. Uplatňují se zde tzv. Hitz-schock enzymy.Nemyslím, že bychom při našem výzkumu zkusili úplně všechno, ale nepodařilo se. Ve včelstech s plásty a plodem na krajích kapal vosk a na plodu bylo pořád těch 35 °C.

Můžeme říci, že roztoč skutečně v teple hyne.
Otázka je, jakou část roztočů zasáhne v termosolárních úlech potřebná vysoká teplota (kolem 52 °C).
Většina roztočů je pořád na plodu, ten se prohřívá ještě hůř.
Více ukážou další výsledky.
Nestačí, že roztoči padají, ale důležité je kolik jich tam ještě zůstane. Z praxe víme, že cenné jsou metody, které mají účinnost ošetření přes 80 %.