Je med významným zdrojem vitaminů a minerálů?
Med je bezpochyby potravina, na kterou pohlížíme jako na velmi zdravý zdroj energie a dalších složek potravy. Ale jak je to do detailů a podle legislativy?
Podle nařízení Evropské unie (ES) č. 1924/2006 o výživových a zdravotních tvrzeních platí následující pravidla:
Aby mohla být potravina označena jako „zdroj“ vitaminu nebo minerálního prvku, musí obsahovat alespoň 15 % doporučené denní dávky(zkráceně DDD, někdy také anglicky RDI = recommended daily intake) ve 100 g dané potraviny. Pokud potravina obsahuje alespoň 30 % DDD, může být označena jako „bohatý zdroj“ nebo potravina „s vysokým obsahem“ příslušné složky.
Kolik medu můžeme rozumně zkonzumovat?
Med obsahuje kolem 80 % cukrů a příjem cukrů obecně by měl být méně než 10 % z celkového denního energetického příjmu (Světová zdravotnická organizace WHO doporučuje dokonce jen 5 %). I kdybychom se úplně vyhnuli cukru a sladili jen medem, pak by rozumná denní dávka medu neměla přesáhnout 200 kcal, což představuje asi 60 gramů neboli tří polévkové lžíce medu denně. Což nevypadá zase tak moc, ale ročně by to znamenalo přes 20 kilogramů medu, a to opravdu sní jen málokdo. Průměrná konzumace je asi desetkrát nižší.
Kolik vitaminů a minerálních látek tedy přijmeme s medem?
Velmi málo. Ve srovnání s doporučenou denní spotřebou jsou to maximálně jednotky procent. Některé medy se šplhají na 11 % DDD železa, ale z laboratoře známe, že někdy je to železo pocházející spíše z medometu nebo plechovek než z nektaru. Všechny ostatní údaje jsou hluboce pod požadovanou hodnotou 15 %. A skutečnost je ještě mnohem nižší, protože medu zdaleka nejíme 100 gramů denně.
Med tedy nemůžeme na obalech označovat jako zdroj vitaminů ani minerálních látek.
Jak je to s tuky a bílkovinami?
To je ještě jednodušší. Stopová množství tuku z pylu nebo mateří kašičky nikdy nemohou ani zdaleka dosáhnout 0,5 %, pro označování tedy platí: nula. Aby potravina mohla nést označení „zdroj bílkovin“, muselo by nejméně 12 % její energetické hodnoty pocházet z bílkovin. Tedy u medu opět nula.
Čím je tedy med tak zdravý, jak se obecně a tradičně uvádí?
Především obsahem jednoduchých cukrů (glukózy a fruktózy) ve správném, přirozeném poměru. Ty nám dodají energii a beze zbytku se stráví.
Dále jsou cenné některé méně běžné cukry a především organické látky obsažené v minimálním množství, ale v ohromné šíři více než tisíce rozmanitých molekul. K nim patří mj. organické kyseliny, které často mají vlastnosti antioxidantů. Cenné jsou i flavonoidy se třemi cyklickými jádry, jiné aromatické látky a mnoho látek dalších, často poměrně složitých. Jestliže se s takovými látkami rostlina syntetizuje, tak to nejspíše má svůj účel. Konkrétní význam jednotlivých komponent pro metabolismus rostlin, hmyzu a člověka většinou není úplně jasný, ale splňuje obecně naši představu skutečně pestré stravy.
Ing. Dalibor Titěra, CSc.
Výzkumný ústav včelařský v Dole
Tabulka: Obsah vitamínů a minerálů v medu
Poslední sloupec říká, kolika procenty bychom se zásobili, kdybychom snědli 100 g medu. Zbytek do 100 % musíme každodenně dodat jinou stravou.
(Shrnuto podle různých autorů a Nařízení EU č. 1924/2006)
| Látka | Obsah v medumg/100 g | Doporučená denní spotřeba mg | Pokryje % denní potřeby |
|---|---|---|---|
| Vitaminy | |||
| A | – | 0,8 | 0 |
| B1 (thiamin) | 0,004–0,006 | 1,4 | 0 |
| B2 (riboflavin) | 0,002–0,06 | 1,6 | 4 |
| B3 (kyselina nikotinová, niacin) | 0,1–0,2 | 18 | 1 |
| B5 (kyselina pantothenová) | 0,02–0,11 | 6 | 2 |
| B6 (pyridoxin) | 0,01–0,05 | 2 | 3 |
| B7 (H, biotin) | – | 0,15 | 0 |
| B 9 (kyselina listová) | – | 0,2 | 0 |
| B12 (cyanocobalamin) | 0,001 | 0 | |
| C | 0,5-2 | 60 | 3 |
| D | – | 0,005 | 0 |
| E | – | 10 | 0 |
| K | – | 0,07 | 0 |
| Minerální látky | |||
| Draslík | 50–150 | 4000 | 4 |
| Fosfor | 2–60 | 800 | 8 |
| Hořčík | 1–13 | 300 | 4 |
| Chlor | 2–20 | 3000 | 2 |
| Jod | – | 0,15 | 0 |
| Měď | 0,01–0,1 | 1,3 | 8 |
| Sodík | 0,6–40 | 2000 | 2 |
| Vápník | 4–30 | 800 | 4 |
| Zinek | 0,2–0,5 | 15 | 3 |
| Železo | 0,4–1,5 | 14 | 11 |