Question 1

dsRNA

Martin Barth · Accepted Answer

Několik moderních vědeckých publikací se zmiňuje o použití dsRNA (dvojitá šroubovice kyseliny ribonukleové) proti varoáze. Je tato metoda v naších podmínkách realizovatelná? Bylo by možné díky ní zabránit větším úhynů včelstev, které pozorujeme ve vlnách po celé Evropě?

Výzkum na poli ochrany včel i jiných živočichů proti nemocem je potřebný. Je ale nutné experimentální výsledky posuzovat obezřetně. Ne všechny publikované výsledky se podaří v jiné laboratoři zopakovat. A zdaleka ne všechny experimenty je možné převést do praxe.

Problematika interferenčních RNA je velmi složitá. Princip působení spočívá v tom, že dovnitř do buňky nějakého organismu, například parazitického roztoče Varroa, vpravíte tuto speciálně vyrobenou molekulu dsRNA. Kdybychom se mohli podívat do buňky, poznali bychom dsRNA na první pohled. Zatímco běžná RNA je tvořena jedním vláknem, vnesená dsRNA je dvouvláknitá (z anglického double-stranded RNA). Ta ve své struktuře nese informaci, vlastně dezinformaci, která buňku přinutí dělat něco neobvyklého. Ve výsledku v metabolismu buňky znemožní fungování nějakého procesu, který je pro život buňky nezbytný. Naruší třeba transport vápníku. Buňky po takovém zásahu většinou spáchají buněčnou sebevraždu. Protože už známe celou řadu genů roztoče Varroa, můžeme cíleně vyrobit umělou dsRNA, která dokáže zabránit konkrétnímu genu roztoče, aby se projevil. Populace parazita by se tedy mohla, za předpokladu plošného ošetření, rozmnožovat pomaleji nebo přímo hynout. Má to ale háček. Aplikovat lék dovnitř organismu parazitického roztoče nejde jinak, než přes jeho hostitele, tedy včelu. Včelař by musel nakrmit všechna včelstva tak, aby se do všech jedinců včel ve včelstvu, hlavně larev, dostala účinná koncentrace léčivé RNA, kterou z nich nasaje parazit, tedy roztoč Varroa.

Problém 1. Kolik by to stálo? Hrubým odhadem určitě víc, než tisíc korun na včelstvo.

Problém 2. Cokoliv dáte do potravy včelám, koluje nejméně dva roky v medu. Zatím se nepodařilo registrovat žádný lék (nejen tyto nové látky) podávaný do potravy včelstev, protože nešlo prokázat, že med bude spolehlivě neškodný pro konzumenta.

Dosavadní experimenty s dsRNA prováděné na včelách měly účinnost až 60% oproti neléčené kontrole. Jako číslo na papíře vypadá výsledek dobře, včelařům ale asi v praxi moc nepomůže. Je to totiž pořád dost málo. Zkušenost s léčivy ukazuje, že použitelné jsou jen přípravky s účinností nad 80 %. Nemůžeme zapomínat také na rizika nežádoucích účinků na jiné živočichy. Studie, na kterou se odkazuje například článek na stránkách vcelarstvi.cz pojednává o neškodnosti dsRNA pro motýly monarchy. S jistotou tedy můžeme tvrdit, že aplikace je bezpečná pro tohoto motýla. Jak ale budou reagovat jiné druhy hmyzu, nevíme. Co teprve člověk. Obecně se RNA rozkládá v buňkách rychle, ale není jasné, jak by dlouho přetrvávala v medu. Je-li rozklad rychlý, znamená to nutnost opakované aplikace (viz problém 1.) a je-li pomalý, bude mít rezidua (viz problém 2.).

Question 2

dsRNA

Martin Barth · Accepted Answer

Několik moderních vědeckých publikací se zmiňuje o použití dsRNA (dvojitá šroubovice kyseliny ribonukleové) proti varoáze. Je tato metoda v naších podmínkách realizovatelná? Bylo by možné díky ní zabránit větším úhynů včelstev, které pozorujeme ve vlnách po celé Evropě?

Výzkum na poli ochrany včel i jiných živočichů proti nemocem je potřebný. Je ale nutné experimentální výsledky posuzovat obezřetně. Ne všechny publikované výsledky se podaří v jiné laboratoři zopakovat. A zdaleka ne všechny experimenty je možné převést do praxe.

Problematika interferenčních RNA je velmi složitá. Princip působení spočívá v tom, že dovnitř do buňky nějakého organismu, například parazitického roztoče Varroa, vpravíte tuto speciálně vyrobenou molekulu dsRNA. Kdybychom se mohli podívat do buňky, poznali bychom dsRNA na první pohled. Zatímco běžná RNA je tvořena jedním vláknem, vnesená dsRNA je dvouvláknitá (z anglického double-stranded RNA). Ta ve své struktuře nese informaci, vlastně dezinformaci, která buňku přinutí dělat něco neobvyklého. Ve výsledku v metabolismu buňky znemožní fungování nějakého procesu, který je pro život buňky nezbytný. Naruší třeba transport vápníku. Buňky po takovém zásahu většinou spáchají buněčnou sebevraždu. Protože už známe celou řadu genů roztoče Varroa, můžeme cíleně vyrobit umělou dsRNA, která dokáže zabránit konkrétnímu genu roztoče, aby se projevil. Populace parazita by se tedy mohla, za předpokladu plošného ošetření, rozmnožovat pomaleji nebo přímo hynout. Má to ale háček. Aplikovat lék dovnitř organismu parazitického roztoče nejde jinak, než přes jeho hostitele, tedy včelu. Včelař by musel nakrmit všechna včelstva tak, aby se do všech jedinců včel ve včelstvu, hlavně larev, dostala účinná koncentrace léčivé RNA, kterou z nich nasaje parazit, tedy roztoč Varroa.

Problém 1. Kolik by to stálo? Hrubým odhadem určitě víc, než tisíc korun na včelstvo.

Problém 2. Cokoliv dáte do potravy včelám, koluje nejméně dva roky v medu. Zatím se nepodařilo registrovat žádný lék (nejen tyto nové látky) podávaný do potravy včelstev, protože nešlo prokázat, že med bude spolehlivě neškodný pro konzumenta.

Dosavadní experimenty s dsRNA prováděné na včelách měly účinnost až 60% oproti neléčené kontrole. Jako číslo na papíře vypadá výsledek dobře, včelařům ale asi v praxi moc nepomůže. Je to totiž pořád dost málo. Zkušenost s léčivy ukazuje, že použitelné jsou jen přípravky s účinností nad 80 %. Nemůžeme zapomínat také na rizika nežádoucích účinků na jiné živočichy. Studie, na kterou se odkazuje například článek na stránkách vcelarstvi.cz pojednává o neškodnosti dsRNA pro motýly monarchy. S jistotou tedy můžeme tvrdit, že aplikace je bezpečná pro tohoto motýla. Jak ale budou reagovat jiné druhy hmyzu, nevíme. Co teprve člověk. Obecně se RNA rozkládá v buňkách rychle, ale není jasné, jak by dlouho přetrvávala v medu. Je-li rozklad rychlý, znamená to nutnost opakované aplikace (viz problém 1.) a je-li pomalý, bude mít rezidua (viz problém 2.).

Question 3

dsRNA

Martin Barth · Accepted Answer

Několik moderních vědeckých publikací se zmiňuje o použití dsRNA (dvojitá šroubovice kyseliny ribonukleové) proti varoáze. Je tato metoda v naších podmínkách realizovatelná? Bylo by možné díky ní zabránit větším úhynů včelstev, které pozorujeme ve vlnách po celé Evropě?

Výzkum na poli ochrany včel i jiných živočichů proti nemocem je potřebný. Je ale nutné experimentální výsledky posuzovat obezřetně. Ne všechny publikované výsledky se podaří v jiné laboratoři zopakovat. A zdaleka ne všechny experimenty je možné převést do praxe.

Problematika interferenčních RNA je velmi složitá. Princip působení spočívá v tom, že dovnitř do buňky nějakého organismu, například parazitického roztoče Varroa, vpravíte tuto speciálně vyrobenou molekulu dsRNA. Kdybychom se mohli podívat do buňky, poznali bychom dsRNA na první pohled. Zatímco běžná RNA je tvořena jedním vláknem, vnesená dsRNA je dvouvláknitá (z anglického double-stranded RNA). Ta ve své struktuře nese informaci, vlastně dezinformaci, která buňku přinutí dělat něco neobvyklého. Ve výsledku v metabolismu buňky znemožní fungování nějakého procesu, který je pro život buňky nezbytný. Naruší třeba transport vápníku. Buňky po takovém zásahu většinou spáchají buněčnou sebevraždu. Protože už známe celou řadu genů roztoče Varroa, můžeme cíleně vyrobit umělou dsRNA, která dokáže zabránit konkrétnímu genu roztoče, aby se projevil. Populace parazita by se tedy mohla, za předpokladu plošného ošetření, rozmnožovat pomaleji nebo přímo hynout. Má to ale háček. Aplikovat lék dovnitř organismu parazitického roztoče nejde jinak, než přes jeho hostitele, tedy včelu. Včelař by musel nakrmit všechna včelstva tak, aby se do všech jedinců včel ve včelstvu, hlavně larev, dostala účinná koncentrace léčivé RNA, kterou z nich nasaje parazit, tedy roztoč Varroa.

Problém 1. Kolik by to stálo? Hrubým odhadem určitě víc, než tisíc korun na včelstvo.

Problém 2. Cokoliv dáte do potravy včelám, koluje nejméně dva roky v medu. Zatím se nepodařilo registrovat žádný lék (nejen tyto nové látky) podávaný do potravy včelstev, protože nešlo prokázat, že med bude spolehlivě neškodný pro konzumenta.

Dosavadní experimenty s dsRNA prováděné na včelách měly účinnost až 60% oproti neléčené kontrole. Jako číslo na papíře vypadá výsledek dobře, včelařům ale asi v praxi moc nepomůže. Je to totiž pořád dost málo. Zkušenost s léčivy ukazuje, že použitelné jsou jen přípravky s účinností nad 80 %. Nemůžeme zapomínat také na rizika nežádoucích účinků na jiné živočichy. Studie, na kterou se odkazuje například článek na stránkách vcelarstvi.cz pojednává o neškodnosti dsRNA pro motýly monarchy. S jistotou tedy můžeme tvrdit, že aplikace je bezpečná pro tohoto motýla. Jak ale budou reagovat jiné druhy hmyzu, nevíme. Co teprve člověk. Obecně se RNA rozkládá v buňkách rychle, ale není jasné, jak by dlouho přetrvávala v medu. Je-li rozklad rychlý, znamená to nutnost opakované aplikace (viz problém 1.) a je-li pomalý, bude mít rezidua (viz problém 2.).

MENU

dsRNA

dsRNA

Často hledané

Užitečné odkazy

Kontakty